Fotografická praxe Zbyňka Ševčíka – Jak na Focení interiéru

Zanecháme suché teorie a technických záležitostí a budeme se věnovat praxi. Předem chci upozornit, že nemám patent na rozum a že podobné fotografické úkoly by mnoho kolegů řešilo jinak, a mnohdy i lépe.

Fotografování je velmi individuální činnost a záleží na přístupu každého fotografa, jak daný úkol bude řešit. Dnes se podíváme na fotografování interiérů. Toto téma jsem zvolil záměrně. Podíváte-li se na internet, najdete tu spousty stránek pensionů, restaurací, ale i výrobců nábytku a doplňků do interiérů. 

Všichni se snaží fotkami z těchto prostor ukázat, jaké to mají pěkné. A protože lid prostý zmasírovaný reklamou výrobců fotografické techniky ví, že stačí zakoupit fotoaparát a tím to činem se dotyčný stává profikem a dle toho i jedná. Výsledkem jsou mnohdy obrazy přímo nevídané, někde na hranici abstrakce a surrealismu. To už bychom se ale dostali úplně na jiné téma.

Jak na focení interiérů

U fotografování interiérů jsou dva základní postupy. Buďto je potřeba dodržet světelné a prostorové členění fotografované scény, nebo fotograf může dotvořit světelnou atmosféru sám.
V prvním případě se jedná především o fotografie interiérů chrámů a historických budov, ale i o moderní architekturu, kde architekt při návrhu interiéru už počítá s určitou světelnou náladou prostoru, kterou je potřeba dostat na fotografii. Tyto prostory bývají vybaveny světelnými zdroji, které je třeba na fotografii správně zachytit, protože tvoří nedílnou součást interiéru a světelně rozčleňují prostor.

– Stáhněte si kompletní tutoriály kanálu dtpko.cz bez reklam –

Fotografování interiérů vyžaduje nejen velké zkušenosti, ale mnohdy náročné fotografické vybavení včetně světelného parku. Pro fotografy čtoucí dtpko.cz bude možná užitečnější ukázat si v praxi, jak se fotografují menší interiéry, kdy fotograf není limitován přesnějšími požadavky a má nafotit jen třeba restauraci tak, aby bylo poznat , že je to restaurace.
Tady si vystačíme i se skromnějším vybavením.

Co tedy budeme potřebovat:

1. Ideální je fotoaparát umožňující vícenásobnou expozici na jedno políčko filmu. To z toho důvodu, že interiéry mnohdy vyžadují postupné nasvěcování, kterým můžeme určitou část interiéru potlačit nebo naopak zdůraznit. Jednotlivé dílčí expozice proto skládáme ne sebe. Pokud to náš fotoaparát neumí, můžeme vytvořit řadu dílčích snímků a složit je následně v grafickém editoru. Je to ale proces mnohem složitější a náročnější.
2. Objektiv typu shift pro vyrovnání a správné zobrazení perspektivy. Pokud nemáme, lze si opět do jisté míry pomoci grafickým editorem.
3. Kvalitní pevný stativ. Pokud pracujeme s vícenásobnou expozicí, nebo tvoříme řadu dílčích snímků je bezpodmínečně nutné pevné zaaretování fotoaparátu. Stačí nepatrné vychýlení během práce a můžeme začít znovu od začátku, protože výsledný obraz by byl posunutý.
4. Ruční expozimetr. V průběhu práce budeme neustále doměřovat a korigovat expozici jednotlivých dílčích snímků v různých částech interiéru. Nelze tedy použít měření z fotoaparátu, protože ho máme pevně nasazený na stativu a nemůžeme s ním manipulovat.
5. Přechodový filtr, pro korekci úbytku světla v jednotlivých partiích snímku.
   
6. Blesk nebo jiný světelný zdroj pro dosvícení prostoru.
   

Důležité je místo, odkud budeme fotit

Zvolíme stanoviště, ze kterého budeme fotografovat a provedeme kompozici. Ve většině případů, pokud je to možné volíme kompozici mírně diagonálně. Na roh místnosti. Opticky se nám zvětší prostor a fotografie působí dynamičtěji. Odpovídá to i přirozenému vnímání reality.

Při komponování obrazu je nutné dbát, abychom měli všechny kolmé linie rovnoběžné. Fotoaparát tedy musí být ve vodorovné poloze. Při focení interiérů využíváme většinou nadhled, tak že bývá nutné fotoaparát naklonit, abychom zabrali celý prostor, který chceme vyfotit. Tím se ale dostáváme do problému se sbíhavostí línií. Samozřejmě majitelé shift objektivů nebo kamer, které umožňují nezávislý posun standart, toto perspektivní zkreslení srovnají hned před expozicí. Ostatní nemají jinou možnost, než problém do jisté míry opravit v grafickém editoru.

Následně zaostříme a určíme clonu, při které nám hloubka ostrosti pokryje požadovaný prostor. Hloubku ostrosti překontrolujeme, ostření přepneme do manuálního režimu, aby se nám fotoaparát v průběhu práce nepřeostřil a zaostříme. Protože clonové číslo nemůžeme během snímání měnit, budeme expozici korigovat pouze použitím různě dlouhého času.

Fotoaparát máme připravený a můžeme exponovat

Tedy nejprve si musíme představit, jak má výsledný snímek vypadat a potom se toho pokusíme docílit. Prostor, který vidíte na fotce, nebyl zdaleka tak veliký, jak vypadá. Rozhodl jsem se, že ho světelně trochu poupravím a rozdělil jsem si ho do 3 částí.

Tento snímek jsem fotografoval na jaře pozdě odpoledne, takže mi do místnosti šlo hezky rozptýlené světlo, které jsem tak mohl částečně využít. K dosvětlení byl použit blesk Metz směrné číslo 30, odrazná deska a měřeno bylo expozimetrem Polaris. Snímal jsem Pentaxem 67, objektiv f 45 mm, film Kodak EPP 100, Při fotografování bylo zhasnuto veškeré osvětlení.

Věděl jsem, že pro korektní nasvícení prostoru č. 1 budu potřebovat 4 – 5 záblesků aby světlo pokrylo prostor co nejrovnoroměji a to při požadované cloně 8. Provedl jsem tedy zkušební měření a pomocí kalkulátoru v osvitoměru vypočítal, jaká hodnota intenzity záblesku bude pro požadovaný počet záblesků potřeba nastavit.

Takové množství po sobě jdoucích záblesků můj stařičký Metz dokáže tak za 10 vteřin což byl pro mne další důležitý údaj, protože jsem chtěl ponechat zadní část snímku prostor č. 3 mírně tmavší, nasvícenou pouze stávajícím světlem a tím pocitově zvětšit celkový prostor. Musel jsem počkat, až intenzita světla v místnosti klesne na 10 vteřin při cloně 8 a ještě o jeden expoziční stupeň do oblasti podexpozice abych dosáhl požadovaného výsledku. Potom jsem nastavil čas závěrky na B, na mobilu nastavil stopky na 10 vteřin a exponoval. Spoušť jsem zaaretoval a postupně jsem odpálil 5 záblesků. 3 byly vedené tak, aby se odrazily o strop, 1 byl odražen odraznou deskou do prostoru mezi barem a stolem a 1 z boku směrem ke stolu.

Po odměření 10 vteřin jsem závěrku zavřel a mohl jsem se přesunout do prostoru č. 2. Opět jsem proměřil světlo. Intenzitu záblesku jsem nechal nastavenou stejně. Protože byl tento prostor menší, tak mi vyšly pouhé 3 záblesky. Navíc jsem musel počítat s tím, že mi průchody ve stěně, která rozděluje oba prostory, prošlo nějaké světlo z exponování prostoru č. 1. Záměr byl takový, že prostor č. 2 bude nasvícený o půl až jednu clonu více než prostor č. 1 abych docílil jasového oddělení obou prostorů. Navíc jsem musel počítat s větší vzdáleností  od místa snímání a s tím vzniklým úbytkem  světla. Po zohlednění všech těchto věcí a přepočítání hodnot, mě vyšlo, že budu muset upravit intenzitu záblesků o 1 expoziční stupeň, tedy jako bych použil clonu 11, tak že mi vyšly záblesky 4. Opět jsem nastavil stopky na 10 vteřin a exponoval. Dva záblesky jsem odrazil o strop a dva o odraznou desku směrovanou šikmo do prostoru, abych vyjasnil stíny vzniklé při exponování prostoru č 1.

Další expozice vedla do prostoru baru. Pokud bych snímek nechal v dosavadní podobě, byl by bar sice správně exponovaný, ale nebylo by to ono. Stoupl jsem si za pilíř a jedním zábleskem odraženým o strop jsem bar přisvítil, čímž jsem ho světelně zdůraznil.

Jako poslední jsem exponoval lampu na zdi v prostoru č. 3 a světýlka rampy nad barem. Po bodovém proměření intenzity světla jednotlivých zdrojů jsem zjistil, že při cloně 8 potřebuji čas 1/125 vteřiny. Upravil jsem nastavení času a exponoval.

Samozřejmě by bylo lepší korektně nasvítit celý prostor studiovými blesky s difozory, exponovat celý snímek naráz, druhou expozicí přisvítit bar a nakonec doexponovat jen tu lampu na zdi, ale byl jsem v situaci, že jsem mohl pracovat jen s tím, co jsem měl v brašně. Jako odraznou plochu jsem použil bílé vysazené dveře, které mi přidržoval místní barman. 🙂

Diapositiv byl následně naskenován a ve Photoshopu byla mírně srovnána perspektiva a proveden ořez.

Na tomto příkladu jsem se snažil ukázat, že i s minimem vybavení je možné udělat alespoň trochu slušnou fotku. Samozřejmě nějaké drobné chybky by se našly. V podstatě by to šlo stejně nafotit s jakýmkoliv fotoaparátem a jakýmkoliv jiným světelným zdrojem. Stačí jen znát a umět v praxi používat exponometrii a vlastnit zařízení na přesné měření světla.

Závěrem

Rád bych shrnul poznatky z tohoto příkladu, a co je důležité pro fotografa než začne řešit nějaký úkol.

1. Fotograf musí mít jasnou představu, jak bude výsledný snímek vypadat.
2. Fotograf musí vědět, jakého výsledku dosáhne.
3. Fotograf musí znát možnosti své techniky a určit si tak vlastní postup práce.
4. Pokud fotograf ví, že bude snímek následně zpracovávat v grafickém editoru, musí znát jeho možnosti a už při snímání obrazu s tím počítat.

Odstranění červených očí bez instalace Photoshopu nebo jiného programu

– BC Zbyněk Ševčík –